Lenka Martinec Nováková

Olfaktorické senzoricky specifické nasycení (sytost) označuje jev, kdy opakované vystavení pachu spojenému s určitou potravinou vede ke snížení jeho příjemnosti, resp. příjemnosti dané potraviny. Tento mechanismus je považován za součást regulace příjmu potravy. Navrhovaná studie se zaměřuje na experimentální ověření tohoto jevu v kontrolovaných podmínkách. Výzkum využívá mezisubjektový design se čtyřmi skupinami účastníků. První skupina bude konzumovat potravinu za současného přičichávání, druhá skupina bude pouze pasivně vystavena pachu bez konzumace. Třetí skupina potravinu zkonzumuje se zablokovaným nosem, aby byla eliminována olfaktorická složka. Čtvrtá skupina slouží jako kontrolní a neprojde žádnou intervencí. Všichni účastníci podstoupí přísnou standardizaci vstupních podmínek. Čichové schopnosti budou otestovány pomocí standardizovaného testu UPSIT. Během experimentu budou mít účastníci zavázané oči, aby se vyloučil vliv zrakových podnětů. Hodnocení pachu proběhne před a po intervenci na vizuální analogové škále, a to z hlediska příjemnosti, intenzity, známosti a jedlosti. Předpokládá se, že nejvýraznější pokles hédonického hodnocení nastane u skupiny s kombinovanou chuťovou a čichovou stimulací. Očekává se také, že samotné vystavení pachu povede k měřitelnému, avšak méně výraznému snížení jeho příjemnosti. Výsledky by měly přispět k lepšímu porozumění roli čichu při regulaci procesu konzumace potravy.

Ve výzkumu olfaktorické percepce se zaměřujeme na vnímanou nechutnost čichových stimulů a toho, zdali přesvědčení o původu pachu jako patogenním, hraje roli při vnímání jeho nechutnosti.  Participanti nejdříve očichali stimuly a poté vyplnili dotazník týkající se pachových stimulů a ohodnotili každý stimul na škále 1-10 a popsali vlastními slovy asociaci. Cílem práce je zjistit zda je vnímaná nechutnost značně ovlivněna přesvědčením o původu stimulu a nálepkou, kterou mu participant přiřadí, potažmo její souvislost s patogenitou.

Neplodnost, definovaná jako neschopnost početí po 12 měsících nechráněného pohlavního styku, postihuje až 15 % párů a představuje významnou psychickou zátěž. Negativně ovlivňuje kvalitu života (QoL) a psychosexuální fungování obou partnerů. Míra dopadu se však může lišit v závislosti na konkrétních okolnostech, mezi něž patří i příčiny neplodnosti. Cílem práce je zhodnotit a porovnat kvalitu života a psychosexuální fungování u párů léčených pro neplodnost s ohledem na typ neplodnosti (primární vs. sekundární) a příčinu neplodnosti (na straně ženy, muže, obou partnerů či nevysvětlenou). Půjde o kvantitativní průřezovou studii. Data budou sbírána pomocí standardizovaných dotazníků: Fertility Quality of Life (FertiQoL), Female Sexual Function Index (FSFI) a Brief Sexual Function Inventory (BSFI). Získaná data budou statisticky analyzována pomocí modelu The Actor–Partner Interdependence Model.

Preference můžeme z psychologického hlediska charakterizovat jako sklon k určitému přednostnímu výběru z možností (Hartl & Hartlová, 2010) nebo též posouzení toho, zda je nám podnět příjemný či nikoliv a zda mu dáváme přednost před jinými podněty (Scherer, 2005). Čichové preference mají dopad na naše prožívání a chování v různých oblastech života (Stevenson, 2010). Proto je důležité zkoumat, jak se utvářejí a co k jejich formování přispívá (Rouby, Pouliot, & Bensafi, 2009). Mezi výzkumníky převládá názor, že se s čichovými preferencemi nerodíme, ale že se utvářejí prostřednictvím hodnoticího podmiňování (evaluative conditioning) (Herz, 2006), které se také nazývá asociačním učením (Levey & Martin, 1990). Děje se tak vždy v rámci určité kultury. To také znamená, že určité pachy se v určitém prostředí vyskytují častěji a jsou pojmenovávány a je jim připisován význam spíše než jiným pachům. Tudíž se mohou spíše než jiné pachy stávat příjemnými (libými) či nepříjemnými (nelibými) a tento význam a hodnocení budou v rámci dané kultury do jisté míry sdíleny (Herz, 2006). Například v dnes již klasické studii Ayabe Kanamura (1998) ukázali, že mezi Němci a Japonci existují výrazné rozdíly v tom, nakolik dokáží pojmenovat a jak hodnotí příjemnost, jedlost a intenzitu mnoha kulturně specifických pachů. Roli v tom, zda nějaký pach dokážeme pojmenovat a jak se nám jeví, tedy patrně hraje známost.

Zkušenost s pachy představuje jeden z klíčových vlivů, který hraje roli v tom, jak pachy vnímáme (Rouby et al., 2009). V souladu s tím řada studií ukazuje, že se známost pachu pojí s hodnocením jeho příjemnosti (Royet et al., 1999; Sulmont, Issanchou, & Koster, 2002), ač v některých výzkumech významný vztah mezi známostí a příjemností nalezen nebyl (Bensafi, Rouby, Farget, Vigouroux, & Holley, 2002). To lze vysvětlit tak, že u některých pachů, například těch velmi nepříjemných, takováto souvislost nemusí platit: když se nám stanou známější, nezačneme je mít rádi o to více (Delplanque et al., 2008). Tuto úvahu dokládají například výsledky mezikulturní studie Ferdenzi et al. (2013). Autoři v ní ukázali, že vztah mezi známostí pachu (v tom smyslu, že lidé dokázali říci, o jaký pach se jedná) a tím, jak se lidem pach zdál příjemný, závisel na tom, zda se jednalo o pach všeobecně libý. Pro pachy velmi nelibé takový vztah neplatil. Jinými slovy ty nejvíce nepříjemné pachy se nestanou příjemnějšími tím, že se s nimi více seznámíme a lépe je poznáme. Knaapila et al. (2007) použili pro zhodnocení známosti a znalosti pachů test identifikace (tedy zjišťovali, nakolik jsou lidé schopni pachy pojmenovat) a také potvrdili, že příjemnost již příjemných pachů rostla s tím, čím více je lidé poznávali, ale u pachů velmi nepříjemných to neplatilo.

Zvláštní skupinu pachů představují ty, které nejenže jsou nepříjemné, ale navíc v nás vyvolávají znechucení a pocity diskomfortu. Takové pachy totiž většinou odkazují na něco v našem okolí, co může být zdrojem nákazy nebo bezprostředně hrozícího fyzického ohrožení, a tedy co může být škodlivé či dokonce životu nebezpečné (Chapman & Anderson, 2012). U takových pachů je zajisté žádoucí, aby nám byly co možná nejznámější, abychom se jim a jejich zdrojům mohli co nejefektivněji vyhýbat. Zároveň by právě u nich mělo platit, že nelibost a míra znechucení by měly souviset se známostí; čím více nějaký pach představuje potenciální zdroj ohrožení, tím spíše bychom jej měli znát a být schopni poznat a nějak si jej zařadit. Jde o výzkumnou otázku, která má aplikované využití například při terapii u obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD). U té se často vyskytují obsese vázané na čichové vnímání (Żerdziński et al., 2023). V různých typech terapie OCD se proto používají podněty jako např. znečištěná toaleta (Jalal, McNally, Elias, Potluri, & Ramachandran, 2019) nebo kouř, jež mají co možná nejrealističtěji simulovat běžné situace, které v osobách s obavami z různých nákaz anebo nebezpečných situací vzbuzují intenzivní úzkost a vyhýbavé tendence. Zároveň se ale využívají také podněty kontrolní, které by úzkost vyvolávat neměly. Aby bylo možné pro účely terapie OCD obdobné podnětové situace obohacené o čichovou složku připravit, je zapotřebí zjistit, zda se známost a poznatelnost různých pachů (která by měla být v každém případě co největší, má-li terapie fungovat) pojí s hodnocenou příjemností a mírou znechucení, a to jak u pachů, které mají u OCD pacientů úzkost vzbuzovat, tak u těch, které ji vzbuzovat nemají.

Výzkumné otázky:

1. Souvisí příjemnost pachů s jejich známostí, a to jak u podnětů, které mají vyvolávat úzkost, tak u těch, které ji vyvolávat nemají?
2. Souvisí příjemnost pachů se schopností je identifikovat, a to jak u podnětů, které mají vyvolávat úzkost, tak u těch, které ji vyvolávat nemají?
3. Souvisí pociťovaná míra znechucení z pachů s jejich známostí, a to jak u podnětů, které mají vyvolávat úzkost, tak u těch, které ji vyvolávat nemají?
4. Souvisí pociťovaná míra znechucení z pachů se schopností je identifikovat, a to jak u podnětů, které mají vyvolávat úzkost, tak u těch, které ji vyvolávat nemají?

100 zdravých dobrovolníků ve věku 20-30 let hodnotilo 17 pachů vytipovaných pro využití v rámci expoziční terapie ve virtuálním domě (Fajnerová et al., 2023): 8 podnětů experimentálních (tj. takových, které by měly v pacientech s OCD vyvolávat diskomfort, pocity úzkosti a intenzivního znechucení) a 9 kontrolních, které by na ně takto působit neměly. Všechny podněty budou využity pro vystavení potenciálně nepříjemným či nebezpečným situacím v rámci připravované terapie OCD. Podněty byly vybrány tak, aby se daly zakomponovat do již definovaných scénářů v rámci virtuální reality (viz Fajnerová et al., 2023).

Dobrovolníci na 10bodové škále pro každý pach zhodnotili:

1. příjemnost pachu
2. vnímanou intenzitu pachu
3. známost pachu a následně byli požádáni, aby pach vlastními slovy pojmenovali. Tato pojmenování budou následně roztříděna podle toho, zda se jedná o pojmenování: a) specifická, která přímo označují zdroj pachu b) která se vztahují k intenzitě c) která se vztahují k příjemnosti d) nespecifická

Způsob kategorizace způsobů identifikace byl převzat z Veramendi et al. (2013). Lepší schopností identifikace se míní použití pojmenování pachu kategorie (a) (tj. schopnost říci přesně, co konkrétně pach připomíná).